Příběh digitálního nomádství – Bilbo Pytlík a jeho velká řecká párty s prázdnou kapsou…

Stejně tak jako se Bilbo Pytlík vracel ze své poutě bohatší o dobrodružství, tak i já se pomalu chystám zpět do svého kraje, byť s malou, ale nečekanou zastávkou v kolébce demokracie. Athény, kdysi nejmocnější město starověku přitahující k sobě jména jako Sókratés, Platón, básníka Homéra a zákonodárce Solóna. Místo odkazující na tisíce let starou víru ve více bohů, oslavující Dia, Héru, Afrodítu, Poseidóna a samozřejmě bohyni moudrosti, jenž měla do města přivést první olivy – Athénu.

Athény, Řecko – Olympieion (foto: Tomáš Zahálka)

Ranní ledový vítr se rychle střídá s poledním sluncem a mně tak po dvou hodinách spánku v hotelu Iniohos láká denní světlo na výlet k dominantě Athén, Akropoli. Necelých třicet minut stoupavé chůze od hotelu a stojím na prahu athénské propyleje – monumentálního mramorového schodiště a bránou s pěti vstupy, která v případě nebezpečí dělala z Akropole pevnost. Cestou ještě míjím lehce uřvané řecké trhovce, policií doprovázené mladé demonstranty, vysoké černochy nabízející korálky po 10 €, cikánky pějící ódy na moji krásu s prosbou o koupi jedné růže za symbolických 5 € a nakonec desítky koček ležících u pouličních herců, muzikantů a malířů nevtíravě hledající finanční uznání.

Athény, Řecko – Divadlo Dionýsia Eleuthera (foto: Tomáš Zahálka)

Ve výšce 150 metrů nad mořem máte výhled na obrovské sídliště, které je kam oko dohlédne a vy si tak jen můžete představovat, jak krásné město mohlo asi pod Akropolem kdysi ležet. Naštěstí jsou tu stále ještě zbytky schodů do Propylejí, chrámu bohyně Niké, svatyně Artemis, druhý největší chrám Erechtheion, divadlo Dionýsia Eleuthera, kousky svatyně léčitele Asklépia a samozřejmě hlavní chrám Athény – Parthenón. Vstupenka vás vyjde přibližně na 20 €, ale pokud jste historicky nepřipravení stejně jako byl já, tak tam najdete spoustu anglicky mluvících průvodců, ke kterým si stačí nenápadně stoupnout a poslouchat placenou přednášku. Máte pak alespoň trochu čecháčský pocit, že jste ušetřili.

Athény, Řecko – Akropolis (foto: Tomáš Zahálka)

Co se musí Řekům uznat, je úžasné jídlo. Opravdu mám naší kuchyni rád, ale ať už jsem zavítal kamkoliv, přijde mi, že u nás schází jídlu energie. Filipínská slepice, která vyrostla venku na dvorku, běhá, vidí slunce a žije v normálním prostředí, chutná tak neuvěřitelně jinak, že pak se vám příčí dát do pusy mražená polokuřata trápící se někde ve velkochovech. Stejně tak to bylo i s řeckou zeleninou a olivami. Nádherná kombinace chuti – možná je to jen přípravou, možná je to čerstvostí a možná obojím. Každopádně večeře při západu slunce pod Akropolem stojí za to, a to i v počtu vtipně vystihující forever alone meme. První den končí a na mě čeká druhá a poslední noc v Athénách se závěrečnou párty.

Athény, Řecko – Panathénský stadion (foto: Tomáš Zahálka)

Znáte ten pocit, když si vyrazíte do města na jedno pivo, trochu se to zvrtne a druhý den se probudíte s prázdnou peněženkou? Určitě jste to zažil každý, jen o něco horší je to v eurech. Vraťme se o kousek zpět. Jestli plánujete přenocovat pár dní v Athénách, určitě vyzkoušejte hotel Iniohos, který měl v ceně i nekonečný snídaňový raut a pokoj byl za více než dobrou cenu. Druhý den byl ve znamení náhodného tripu po okolí s nadějí, že objevím další památky. Ano, data jsem neměl, mapu taky ne, prostě si jen určíte směr a ptáte se místních. Mé přirozené navigační schopnosti jsou na vysoké úrovni, a tak mě hned první stánkař otočil, že jestli chci vidět památky, jdu na úplně opačnou stranu. No, za dobrou radu jsem si koupil zmrzlinu a s vidinou podpory místní ekonomiky vyrážím směr Panathénský stadion.

Athény, Řecko – Parthenon (foto: Tomáš Zahálka)

Cestou k stadionu ještě narážím na chrám Dia Olympského (Olympieion), 18 metrů vysoký a 1900 let starý Hadriánův oblouk (Arch of Hadrian) a mnoho dalších okolo válejících se sloupů s historicky velkou hodnotou, ke kterým jsem ale nenašel průvodce, takže nevím na co jsem se vlastně koukal. Večer se pomalu blíží a mě chytá touha užít si pořádnou řeckou párty. Dávám se do řeči s jedním místním a ten mě bere do nedalekého „hudební klubu“ (jak ten překlad zní hned lépe). V klubu pár lidí a jen co usednu přistává welcome drink Ouzo. Po chvilce popíjení se začnu bavit s ruskou barmankou a ta mě seznamuje s jednou místní holčinou studující řečtinu a cestovní ruch. K vzájemnému úžasu se dozvídám, že pochází z Moldávie, státu odkud pochází jeden z mých nejlepších přátel a jí překvapuji, že jsem první cizinec, který o tom státě kdy slyšel, natož někoho odtud znal. Slovo dalo slovo, jedna runda panáků následovala druhou a já velmi snadno ignoroval neustále upozornění barmanky, že od roku 2015 je alkohol pod těžkou daní a obzvláště v centru Athén hodně drahý. Však v pohodě, žiji jenom jednou.

Athény, Řecko – Poslední zastávka z 2 měsíčního tripu (foto: Tomáš Zahálka)

Jak mávnutím kouzelné hůlky Harryho Pottera zmizelo z peněženky 400 € a já odcházel v rozesmátem stavu z mé první a na dlouhou dobu poslední řecké párty. Utratit okolo 10.000 Kč za pár panáků a pivek se nepovede každý den, ale jak řekl jeden člověk „Tohle je život a nic víc už nebude!“. Tak si ho užívejte, cestujte a bavte se ať to stojí cokoliv, protože zážitky, lidi a zkušenosti které získáte jsou k nezaplacení.

Předchozí díly:
První část: Měsíci svobody na Filipínách
Druhá část: Singapore a život Viktora Navorského

⇓ Líbil se vám tento článek? Děkuji za jeho sdílení na jakékoliv sociální síti. ⇓