Příběh digitálního nomádství – Filipíny a můj první měsíc na útěku za svobodou…

Příběh o tom, jak můžete žít měsíc s 0 Kč ztrátou, stejně tak, jako za jednu noc utratit 400 €. Příběh o tom, že digitální nomádství nejsou jen písečné pláže, koktejly a fotky s noťasem pod palmou, ale i nekonečný boj o signál a přesouvání se z místa na místo. Příběh o tom, že ať už ztratíte cokoliv, nikdy se to nevyrovná tomu co na cestách získáte. Moje hra s názvem „Digitální nomád“, právě začíná …

Kapitola první: Filipínský „Yes Man“

Ke své hře potřebuji nějaké místo a já si vzpomněl na Filipíny. Ostrovní stát, který jsem si na střední škole vyplnil jako místo narození u osobního Facebooku, a to jen z toho důvodu, že tam leží Sigil. Město se shodným názvem s fiktivní lokalitou z mé nejoblíbenější filozofické RPG hry – PlaneScape Torment. Filipíny se skládají z více jak 7300 ostrovů a žijí zde nejusměvavější lidé na světě. Najdete zde nádherné pláže, maličké ostrůvky, laguny, jeskyně, nejmenší opici na světě a kdyby jste stejně jako já nic o Filipínách nečetli, ani by vás nenapadlo, že tam jen pár měsíců zpět byla na jednom z ostrovů válka s muslimskými radikály. Ne, já jen věděl, že se tam platí v PHP (Filipínské peso), žijou tam lidi, mluví anglicky a moje první zastávka bude na Palawanu, v městě Puerto Princesa.

Filipíny – Panglao Island, český apartmán (foto: Tomáš Zahálka)

Cestovní tipy: Booking.com (ubytování) | Kiwi.com (letenky) | Uber.com (doprava)

Kdo viděl film s Jimem Carrey a cestu kolem světa od Kazmy, tuší co „Yes Man“ obnáší. Na všechno říkat „Ano“. Po třech dnech trávených na resortu (to se stane, když přiletíte do období dešťů), je konečně na obloze slunce a já vyrážím na nedalekou pláž Pristine beach, kde se seznamuji s 57 letým Filipíncem, osobním průvodcem a později i přítelem – Gilem Policarpio. Můj „Yes Man“ začíná. Neptám se kolik to bude stát, kam mě veze a co uvidím, pouze na otázku jestli chci sednout do auta a udělat trip – odpovídám „Yes!“. Pak už se jen bavíte místní krajinou, ochutnáváte chipsy z prasečí a kuřecí kůže, jíte krokodýla, chytáte vlnu se surfaři, brodíte se rýžovým polem k jeskyni, jezdíte na zip line, učíte se rozdělávat oheň pomocí bambusů a po dvou dnech v okolí, vyrážíte na 6h jízdu do El Nido.

Filipíny – Puerto-Princesa, Gil Policarpio (foto: Tomáš Zahálka)

Cestovní tipy: Deep Forest Garden (super Wi-Fi. bazén) | Gil Policarpio (+639-208-531-646)

El Nido vám nabízí čtyři oficiální lodní jízdy po okolních paradise ostrovech a jednu tricyklem po plážích a vodopádech. Loučím se s Gilem a vyrážím po vlastní ose poznávat druhou část Palawanu. Teď vážně, být „Yes Man“ je super při rozhodování, ale pokud neplánujete všechny peníze utratit za jeden den, buďte jím trochu s rozumem. Po šesti dnech bez internetu, s minimálním signálem na telefonu a zjištěním, že jediný bankomat ve městě nefunguje, je čas přeletět na další provincii a začít pracovat. Tou dobou už mám splněné tripy od potápění se u korálů, plavání v lagunách, flákání se na nejkrásnějších plážích co jsem kdy viděl, po prolézání přes malé otvory do příbojových jeskyň. Za poslední pesos co mám odjíždím na místní malé letiště a vyrážím na Mactan Island v Cebu.

Filipíny – El Nido, Tour (foto: Tomáš Zahálka)

Cestovní tipy: Ověřujete platby přes SMS? Mějte 2 mobily (jeden s PH simkou a druhý s CZ)

Cesta jak se stát digitálním nomádem je docela jednoduchá. Jestli nemáte životní závazky jako jsou děti, hypotéku a zvířata, tak vám stačí jen notebook, pas, základy angličtiny a umět něco z online marketingu. Jenže ta realita podnikání z pláže není tak úplně snadná. Nejdříve musíte sehnat pláž, kde máte silný signál a v mém případě i zdroj napájení, což je tak trochu na Filipínách nemožné. I kdybych toto vše našel, už jste někdy zkoušeli pracovat se svítícím sluncem do monitoru, okolo letájícím pískem a když se každou chvilku vás někdo ptá, jestli si nechcete koupit ručník, brýle, korálky nebo boty? Mně to tak úplně nešlo a raději jsem se pro práci SEO konzultanta a projekťáka přesunul do města, kde byl relativně klid i kvalitní připojení. Tím má krása Cebu končí a nebýt práce, nikdy bych tam na déle jak den nevlezl. Teda pokud vás zrovna neláká odvrácená městská strana, kde se pohybují lidé bez končetin, ženy vkládající vám novorozence do náruče a všude přítomné bezpečností kontroly.

Filipíny – Cebu City, Taoist Temple (foto: Tomáš Zahálka)

Cestovní tip: Buďte v Cebu „Yes Man“ a vrátíte se za 6 dní jako otec 20 dětí a manžel 5 žen …

Můj předposlední den na Cebu je téměř u konce a já začínám přemýšlet, že bych si rád s někým po 16 dnech popovídal česky. Zmiňuji se na FB cestovatelské skupině, že jsem na Filipínách a téměř vzápětí mi přichází zpráva, jestli se nechci přesunout na mostem spojený ostrov Panglao, navazující na provincii Bohol. Po několika instrukcích vyrážím do přístavu a odplouvám za českou delegátkou, která je ubytovaná kousek od pláže Alona. Přijedeš, ubytuji tě, večer dáme pivo a ráno sedáme na skútry a jedeme 100 km trip za nejmenší opičkou na světě, souhlas? „Mouchy snězte si mě!“, už jsem na cestě! Toho večera se ještě seznamuji s našincem provozující nádherné apartmány, popíjíme filipínský rum a dáváme všichni opileckou noční koupel ve venkovním bazénu. Nemá cenu popisovat můj stav po téměř celé flašce rumu, několika lahvích litrového extra strong piva Red Horse a probuzením se s vidinou, že budu řídit na druhé straně světa věc na dvou kolech, na které jsem seděl jednou v životě.

Filipíny – Bohol, Chocolate Hills (foto: Tomáš Zahálka)

Cestovní tip: Cestovatelská skupina (FB) | Český apartmán (bazén, skútry a přátelská domluva)

Všechno jde, jen se nesmí člověk pořád ohlížet se strachem, že něco ztratí. Za 28 dní na Filipínách jsem stihl procestovat desítky ostrůvků, ochutnat úžasná jídla zdejší gastronomie, poznat místní lidi, objevit našince, jezdit v tricyklu, jeepney a několik dní dělat vlastní tripy na skútru. Potápět se, jezdit na lodích, přelétávat letadlem, ale také stihnout dokončit všechny pracovní úkoly a využívat časového posunu pro práci i komunikaci. Uteklo jen 28 dní, ale pocitově si připadáte jak kdyby utekl rok. Díky lidem, kteří mě inspirovali pracovat na sebe a klientům, kteří neřeší kde pracujete, ale jak pracujete, jsem si k 28 narozeninám splnil svůj digitální sen. Má cesta nekončí a následuje lepící se smůla v Singapuru a nečekaná zastávka v Athénách, kde jsem za jednu párty byl chudší o 400 €. To však až v další kapitole

Další díly:
Druhá část: Singapore a život Viktora Navorského
Třetí část: Bilbo Pytlík a jeho velká řecká párty

⇓ Líbil se vám tento článek? Děkuji za jeho sdílení na jakékoliv sociální síti. ⇓